Jak připravit děti na focení: Průvodce pro rodiče

Než se vydáte na focení, zkuste dětem jednoduše vysvětlit, co je čeká. Nemusíte z toho dělat velkou událost ani je dopředu učit, jak se mají tvářit a kam se postavit. Stačí jim přiblížit, že se společně potkáte s fotografkou, budete si povídat, hrát si a během toho vzniknou nové fotografie.

Menším dětem můžete ukázat své oblíbené rodinné fotografie nebo jim vysvětlit, co dělá fotoaparát. Pokud se na focení těší, povězte jim, kde se bude odehrávat a co tam společně můžete zažít. V přírodě třeba procházku, objevování okolí nebo běhání po louce. V ateliéru zase poznávání nového prostoru a prostředí.

Důležité je ale děti zbytečně nestresovat očekáváním, že musí spolupracovat, usmívat se nebo být celou dobu hodné. Čím větší tlak na ně vytvoříme, tím náročnější pro ně focení může být. Raději jim vysvětlete, že nemusí nic umět a že je fotografka případně navede.

A ještě jedna drobnost: neslibujte dětem za každou cenu konkrétní odměnu nebo aktivitu, pokud nevíte, jestli na ni bude prostor. Mnohem lepší je představit focení jako společný čas, během kterého se může stát spousta hezkých věcí.

Stejně důležité jako správný čas je také výběr místa. Ideální je prostředí, kde se děti budou cítit dobře, ale zároveň nám umožní vytvořit hezké společné fotografie. Nejčastěji proto volím přírodu, například louky, lesy nebo klidnější místa, kde máme dostatek prostoru a nic nás zbytečně neruší.

Dětská hřiště mohou být pro děti zábavná, ale na společné focení je příliš často nevybírám. Bývá na nich hodně barevných herních prvků, dalších dětí i rušivých detailů, které odvádějí pozornost od toho nejdůležitějšího – vás a vašich společných okamžiků. Navíc se děti na hřišti snadno ponoří do hry a může být obtížnější přivést jejich pozornost zpět ke společnému focení.

Pokud máte oblíbené místo v přírodě nebo se vaše děti nejlépe cítí doma, můžeme focení přizpůsobit právě vám. U menších dětí někdy stačí známé prostředí a trocha času na rozkoukání, aby se začaly cítit pohodlně.

Pokud se chystáme do ateliéru nebo na místo, které děti neznají, můžete jim ho předem ukázat na fotografiích a jednoduše vysvětlit, kam pojedeme a co je čeká. Díky tomu pro ně nové prostředí nebude takovým překvapením.

Při focení dětí je dobré počítat s tím, že nepůjde o klasické pózování, při kterém všichni stojí na místě a dívají se do fotoaparátu. Mnohem raději mám, když focení probíhá přirozeně, děti mají prostor se pohybovat a společně zažijeme něco hezkého. Právě při hře, smíchu a obyčejných společných chvílích totiž často vznikají fotografie, které mají největší kouzlo.

S dětmi se při focení snažím hlavně o to, aby je to bavilo. Často se setkávám s tím, že se na začátku stydí, schovávají se za rodiče nebo nevědí, co od focení očekávat. Proto mám vždycky vymyšlené různé hry a aktivity, díky kterým se postupně uvolní a přestanou řešit, že je někdo fotí.

Na louce můžeme třeba pouštět draka, objevovat broučky v trávě nebo zkoumat okolí. Jindy závodíme, kdo bude první u maminky, obíháme rodiče dokola nebo si hrajeme na medvědy, kteří tatínkovi skočí na záda. A když zrovna fotím rodiče, mohou se z dětí stát moji malí asistenti. Ukážu jim fotografie na displeji, nechám je pod mým vedením zmáčknout spoušť a společně se podíváme, co jsme vytvořili.

Děti tak nejsou jen někým, kdo musí stát na správném místě a plnit pokyny. Mohou se zapojit, přicházet s vlastními nápady a mít pocit, že jsou součástí celého focení. Někdy právě díky tomu, že jim dovolíme být chvíli malými pomocníky, zmizí ostych a začnou si focení opravdu užívat.

Nechte děti být dětmi

Vím, že rodiče někdy přicházejí na focení s obavou, že jejich dítě nebude spolupracovat. Možná se bojí, že bude běhat všude kolem, nebude chtít poslouchat nebo se nebude ani chvíli dívat do fotoaparátu. Jenže právě ve chvíli, kdy vidí, že se jejich dítě baví a nikdo ho nenutí do něčeho, co mu není příjemné, často sami výrazně povolí.

Nemusíte dítě neustále napomínat, rovnat mu oblečení nebo ho přesvědčovat, aby se usmálo. Samozřejmě se pokusíme vytvořit i společné portréty, na kterých se na sebe budete dívat nebo se všichni podíváte do objektivu. Nemusíme ale u každé fotografie usilovat o dokonalou pózu. Někdy vznikne krásný snímek ve chvíli, kdy vám dítě skočí do náruče, začne se smát nebo se k vám jen tak přitulí.

Snažím se děti respektovat a do ničeho je nenutit. Každé je jiné — některé se zapojí hned, jiné potřebuje delší čas na rozkoukání. Proto nikam nespěcháme a průběh focení přizpůsobujeme tomu, jak se děti právě cítí.

Připravte se, ale nesnažte se naplánovat úplně všechno

Před focením je dobré dětem jednoduše vysvětlit, kam se chystáte a co je čeká. Můžete jim ukázat fotografie z místa, kde budeme fotit, nebo jim povědět, že si společně užijeme čas venku a vzniknou při tom nové fotografie. U menších dětí může pomoci také oblíbená hračka, kterou si vezmou s sebou. Nemusíme ji nutně využít přímo na fotografiích — někdy stačí, když jim dodá pocit jistoty.

Pokud mají děti vlastní nápady na to, co by chtěly během focení dělat, ráda je vyslechnu. Nemusíme se ale držet pevného scénáře. Někdy naplánovaná aktivita nezaujme, zatímco úplně obyčejné pozorování broučka se promění v tu nejzábavnější část celého focení.

Stejně důležitá je i nálada, se kterou na focení přicházíte. Zkuste si na cestu nechat dostatek času a neodcházet z domu ve spěchu. Děti často vnímají naši nervozitu, a když už od začátku cítí tlak, může pro ně být těžší se uvolnit. Pokud se cestou něco zkomplikuje a budete mít zpoždění, dejte mi jednoduše vědět zprávou nebo telefonicky. Nic se neděje, nemusíme začínat přesně na minutu.

Pauza je někdy lepší než další fotografie

Focení nemusí probíhat bez přestávky. Když budou děti unavené, dostanou hlad nebo si budou potřebovat na chvíli odpočinout, uděláme pauzu. Můžeme se napít, dát si svačinku nebo jen chvíli posedět a nechat děti, aby si v klidu pohrály.

Někdy právě krátká přestávka pomůže víc než snaha pořídit ještě několik dalších snímků. Děti pak mají prostor znovu nabrat energii a pokračovat, až se budou cítit lépe.

A protože děti často zajímá, co vlastně celý čas dělám s fotoaparátem, ráda jim průběžně ukazuji hotové snímky. Mohou tak vidět, jak fotografie vznikají, a těšit se z výsledku společně s námi.

Mým cílem není, aby děti celou dobu dokonale spolupracovaly. Chci, aby si focení užily, cítily se dobře a vy jste si společný čas mohli užít s nimi. Krásné fotografie pak vznikají přirozeně — jako vzpomínka na chvíle, které jste spolu opravdu prožili.

Na focení je dobré přibalit také něco malého k jídlu a pití. Děti se při hraní a objevování okolí snadno unaví nebo dostanou hlad, a krátká pauza na svačinku jim může pomoct načerpat novou energii. U menších dětí se hodí mít po ruce i oblíbenou hračku nebo něco, co jim pomůže cítit se bezpečně.

Pokud chcete dítě po focení potěšit zmrzlinou, návštěvou oblíbeného místa nebo jinou drobností, samozřejmě můžete. Snažila bych se ale vyhnout tomu, aby odměna byla podmíněná tím, jak moc dítě při focení spolupracovalo. Nemusí přece celou dobu poslouchat pokyny, aby si zasloužilo něco hezkého. Mnohem důležitější je, aby se cítilo dobře a odneslo si z focení příjemný zážitek.

A pokud se něco nepovede podle plánu? To vůbec nevadí. Děti mají své nálady, někdy jsou plné energie a jindy potřebují více času nebo klidu. Nemusíte se omlouvat za každý běh, smích ani nečekanou pauzu. Všechno společně přizpůsobíme tak, aby focení bylo příjemné pro celou rodinu.

Rodinné fotografie nemusí zachycovat jen dokonale sladěné oblečení a úsměvy do objektivu. Mohou připomínat, jak se vaše dítě smálo, jak vám skočilo do náruče nebo jak jste spolu objevovali svět. Právě tyhle obyčejné okamžiky pro vás mohou mít jednou největší hodnotu.

Tohle je obava, kterou od rodičů slýchám poměrně často. Co když dítě nebude chtít spolupracovat? Co když se bude schovávat, nebude se chtít fotit nebo zrovna dostane záchvat vzteku? A co když kvůli tomu nebudeme mít žádné hezké společné fotografie?

Především se tím netrapte předem. Děti nejsou stroje a nikdo od nich nemůže očekávat, že budou po celou dobu v dobré náladě a připravené spolupracovat. Někdy se potřebují nejdřív rozkoukat, jindy mají vlastní představu o tom, co chtějí dělat. A občas zkrátka přijde den, kdy jim nic není dost dobré.

V takové chvíli nemá smysl dítě nutit, přemlouvat nebo mu opakovat, že se musí usmívat, protože jsme přece přišli fotit. Raději mu dáme chvíli prostor, zkusíme změnit aktivitu nebo se na moment zaměříme na rodiče. Často pomůže, když dítě přestane mít pocit, že se všechno točí kolem něj.

Při focení se snažím reagovat na to, co se právě děje. Když se dítě stydí, nechám mu čas. Když má spoustu energie, zapojíme ho do hry. A když potřebuje pauzu, jednoduše si odpočineme. Nemusíme mít všechno naplánované do posledního detailu.

Neznamená to, že se za každých okolností podaří všechno podle představ. Každé dítě je jiné a někdy potřebujeme trochu improvizovat. Právě proto je pro mě důležité, aby focení nebylo pro děti ani rodiče zbytečným stresem.

Nemusíte se bát, že když vaše dítě nebude poslouchat na slovo, focení se nepovede. Nemusí být dokonalé každé jednotlivé zastavení ani každý úsměv. Společně budeme hledat cestu, jak se při focení cítit dobře a zachytit chvíle, které budou opravdu vaše.

Věřím, že rodinné focení nemusí být o dokonalých pózách, ale především o společném čase, smíchu a chvílích, které si budete chtít uchovat. Nemusíte mít doma malé modely, které se na povel usmějí do fotoaparátu. Stačí přijít takoví, jací jste, a o zbytek se společně postaráme. Já vymyslím hry, pomůžu vám s pózováním a postarám se o to, aby si focení užily děti i vy.

Pokud vás zajímá, jak mohou takové fotografie vypadat, podívejte se na mé portfolio rodinného focení. Najdete v něm ukázky rodin, dětí a společných okamžiků, které se snažím zachytit přirozeně a bez zbytečného aranžování.

Chtěli byste podobné vzpomínky i pro svou rodinu? Budu moc ráda, když mě kontaktujete a společně vymyslíme focení, které vám bude vyhovovat. A pokud chcete nahlédnout i do zákulisí, prohlédnout si další fotografie a sledovat, co právě tvořím, najdete mě také na Instagramu.